Kolem Čimelic

START : 29.4.2007 - Čimelice (parking) - Rakovice - U Nováka - Hrad-hradiště - Boudy - Budský Dvůr - Mirotice - Cerhonice - po silnici směrem na Dolní Ostrovec,ale na kraji lesa odbočit doleva na Karlov po polní cestě - Karlov - Smetanova Lhota - po silnici do Čimelic (parking) : CÍL

ČIMELICE
Městečko s bohatou stavební historií, v současnosti nákupní centrum oblasti. Kolem přírodně krajinářská památková zóna. Okolí Čimelic osídleno ve střední době kamenné, době železné a od 10.století. První písemné zmínky až k r.1445, v r.1629 obec povýšena na městečko. Hospodářská prosperita Čimelic byla až do konce 19.stol. závislá na držitelích panství. Největší rozkvět prožily za Tluksů z Vrábí (kostel), Bissingenů (zámek, hospodářský dvůr) a Vratislavů z Mitrovic (empirová hřbitovní kaple). Význam Čimelic vzrostl, když sem byla v 1.pol. 18.stol. přeložena státní silnice spojující Prahu s Pasovem a zejména po zavedení železnice v r.1874. V roce 1850 získali Čimelice Schwarzenbergové. Rozsáhlými úpravami parku a vznikem nových alejí a břehových porostů v okolí byl položen základ dnešní mimořádně esteticky hodnotné krajiny mezi Čimelicemi a Orlíkem. 12.května 1945 byla v Čimelicích podepsána poslední bezpodmínečná kapitulace německých vojsk v Evropě. V r.1995 zde při příležitosti 50.výročí ukončení 2.světové války odhalil pomník prezident V. Havel. Kostel sv. Trojice Sakristie je gotická z 2.pol. 15.stol., klenba a malby chrámové lodi jsou renesanční, oltáře barokní (sochy od J. Hammera), zpovědnice a chór empirový. Vnějšek kostela empirově upravený v 19.stol.Vedle kostela je pozdně barokní sousoší sv. Trojice z doby po pol. 18.stol. z dílny J.Hammera.


ČIMELICE - ZÁMEK
Jediná palácová architektura v barokním stylu na Písecku. Původní gotická tvrz, renesančně přestavěná, byla po výstavbě zámku přestavena na sýpku. Na průčelí štítové zdi je novodobě obnovená malba slunečních hodin. Podél západního boku probíhá téměř 7 m široký příkop, pozůstatek původního opevnění. Barokní zámek byl postaven za K. B. Bissingena v letech 1728 - 1730 jako trojkřídlá jednopatrová budova s dvoupatrovou střední částí s představeným arkádovým vestibulem, nesoucím terasu, a s mansardovými střechami. V roce 1798 byla k jižnímu traktu přistavena okrouhlá věž a na ni napojen další postranní obytný objekt. Malý empirový zámeček byl postaven v r. 1817 vedle bývalé tvrze. Na místě dosavadních hospodářských budov začal vznikat anglický park, uzavřený na východní přístupové cestě dvěma malými empírovými budovami pro služebnictvo.



ČIMELICE - ZÁMEK
Vstup do aleje prastarých červených dubů spojující zámek v Čimelicích se zámkem v Rakovicích. Aleje byly původně dvě, ležící paralelně vedle sebe. Hlavní alej bývala v 2.polovině 18.stol. vyzdobena pískovcovými sochami, které vytvořil čimelický sochař Jan Hammer. Tyto sochy jsou dnes rozmístěny v obci Čimelice.


RAKOVICE
Na katastru Rakovic je prokázáno osídlení ve starší a mladší době železné, v době římské a potom od 9./10. století. Osada je doložena písemnými prameny již k r.1045. První zprávy o držitelích samostatného manského statku, postaveného v místech pozdějšího zámečku, jsou ze 14.stol. Jednopatrový dvoukřídlý zámek, sloužící dnes jako hospodářský dvůr, je zřejmě renesančního původu. Raně barokní přestavba proběhla v letech 1660 - 1680. V rakovickém zámku byl zřízen francouzský vojenský špitál. S ním patrně souvisí vznik a původ rakovického památníku Vintíře v lese Chlumu u silnice Rakovice - Mirotice, který tu pravděpodobně označuje pohřebiště francouzských vojáků nebo důstojníků, kteří tu měli být popraveni patrně pro vzpouru. 1945 - v noci z 11. na 12. května 1945 se začalo v Díkově rakovickém mlýně jednat o kapitulaci Němců, soustředěných po celé trase státní silnice od Milína k Čimelicím a ustupujících před sovětskou armádou. Zde byla dohodnutá demarkační čára, rozdělující území západních Čech, které mělo být obsazeno americkou armádou a území východně od této čáry, které měla obsadit sovětská armáda. V Rakovicích v Díkově mlýně byl skutečně podepsán kapitulační akt. Jednání se zúčastnili ruský gardový generál Sergej Serjogin, podplukovník Pattonovy americké armády Allison a německý generál von Pückler, který se po podepsání kapitulace v domě čp. 99 v čimelické části Rakovic zastřelil. Pozoruhodnou fotodokumentaci o této době pořídil Alexandr Paul



SAMOTA u NOVÁKŮ
Historie místa byla zachycena v povídce Terezy Novákové Železný kříž.


HRAD U BUD
Pravěké hradiště. Hradiště ze starší doby železné, vybudované mezi 7.stol. a 1.pol. 5.stol. př. Kr. Zachovány dvě linie ohrazení z nasucho kladených kamenů a část vnitřní konstrukce hradiště.



BOUDY
Obec Boudy je vzdálena přibližně 5 km od Čimelic, 2 km od Mirotic a rozkládá se pod kopci Malým a Velkým Kosatínem. Název Boudy má dvojí výklad. Podle pověsti se lidé v době třicetileté války uchylovali před vojsky do odlehlých lesních končin a pro přežití si zde stavěli jednoduché boudy. Kromě toho tak bývaly nazývány i osady, které vznikaly pod hrady. Naše Boudy sice neleží pod skutečným hradem, ale pod někdejším keltským hradištěm na vrchu Hrad (574 m n. m.).


BUDSKÝ DVŮR
Hospodářský dvůr založený v r.1721. Rodiště Mariny Kailové, manželky M. Alše.



MIROTICE
Dnešnímu městečku Mirotice, kterému dominuje původně románský kostelík sv. Jiljí, předcházela vesnice, která stála asi 400 m západněji, nedaleko od pravého břehu říčky Lomnice. Toto místo dodnes nese název "Stará Ves" nebo "Ve Staré Vsi". Vznik osady Mirotice a jeho povýšení na královské městečko v polovině 13. století souvisí s činností Přemyslovců. Je třeba připomenout, že Mirotice ležely na Královské stezce. Kolem Mirotic nikdy nebyl vybudován systém opevnění s hradbami, baštami a branami. Zemská stezka překračovala říční tok Lomnice. Husitskými válkami se slibný rozvoj městečka zastavil. Posledním dědičným rychtářem mirotickým do roku 1437 byl Jiřík ze Zasanic, za něhož byly Mirotice od královské koruny zastaveny roku 1436 Zdeňku Tluksovi z Buřenic a roku 1476 bratřím Lvu a Protivovi z Rožmitála. Přičiněním Zdeňka Lva z Rořmitála vydal král Vladislav II. roku 1499 v Budíně pro Mirotice první královské privilegium, jímž se jim dostalo právo na konání dvou osmidenních výročních trhů - jarmarků. I v době rožmitálské zástavy (1476 - 1543) nárokovali zástavní držitelé královského panství zvíkovského - Rožmberkové a Švamberkové na Mirotických vykonávání robot pro Zvíkov a zvláště pro zvíkovský královský dvůr v Cerhonicích. Po rozpadu rožmitálskému panství připadly Mirotice opět ke královskému panství zvíkovskému, jež od roku 1473 zástavně držel panský rod Švamberků. Zvíkovský pán Hendrych st. ze Švamberka po roce 1550 v Miroticích založil a náležitými příjmy opatřil městský špitál a vrchnostenským privilegiem z roku 1569 přiznal Miroticím právo vaření piv bílých a červených v jejich obecním pivovaře. Po vymření švamberské rodinné větve připadly Mirotice Janu Vilémovi ze Švamberka. Zámožnost měšťanů a hospodářská situace města byla po roce 1600 tak dobrá, že Mirotičtí využili finanční tísně tehdejšího držitele zvíkovského panství Jana Jiřího Ehrenreycha ze Švamberka a roku 1610 se vykoupili ze zvíkovského poddanství. Při vpádu Pasovských roku 1611 bylo však městečko tak poničeno, že nemohla být doplacena výkupní cena, a proto se Mirotice znovu musely zaprodat do poddanství Janu Hořčicovi z Prostého na Bratronicích, Poli a Bezděkově. V prvních letech třicetileté války bylo městečko těžce postiženo vydrancováním a vypálením větší části měšťanských domů, trpělo neustálými průtahy vojsk, nakonec v troskách ležel i hlavní zdroj obecních příjmů, městský pivovar. Tento neutěšený stav trval v Miroticích až do sklonku 17. století. V průběhu 17. století se v držení Mirotic, od roku 1654 samostatného statku, vystřídalo několik vrchností. Roku 1688 koupil Cerhonický statek s Miroticemi premostránský klášter ve Schläglu v Horním Rakousku. V tomto období se Mirotice hospodářsky restaurovaly. Koncem 18. století narostlo městečko výstavbou četných nových domů. Od třicátých let 19. století se v Miroticích projevil vliv celonárodního obrozeneckého hnutí, zejména rozvojem spolkové činnosti. Ve městě Mirotice dne 29. dubna 1945 právě pobýval německý vojenský kontingent. Místní komisař Theodor Benda naléhavě žádal německého velícího důstojníka o odsun kontingentu mimo město a upozorňoval jej na nebezpečí odhalení kontingentu americkými hloubkaři. Byl však hrubě odmítnut a důstojník mu pohrozil pistolí. Téhož dne začal nálet. Z Mirotic se stalo ohromné rumiště a požářiště. Německý kontingent byl zničen, ale byla zničena a vyhořela také celá řada mirotických domů. Při náletu bylo celkem zničeno 27 domů a 57 domů bylo poškozeno tak těžce, že bylo nutno většinu z nich zbořit. Také radnice byla těžce poškozena.


CERHONICE
Ooada nepravidelného půdorysu, soustředěná kolem uzavřeného komplexu dvorce se zámkem, se v písemných pramenech uvádí poprvé r. 1291, kdy byla v majetku kostela v Miroticích. Původně se psala jako Crhonice, ves lidí Crhoňových. Koncem 14. stol. je v pramenech jmenován Vlastek z Cerhonic a v letech 1396-7 Jiří z Cerhonic. Podle Augustina Sedláčka byl v osadě královský dvůr a později dvůr vladycký, jehož držitelé byli vázáni manskou službou ke hradu Zvíkovu. Postupem doby zde vzniklo pět manských statků. V r. 1420 byl královský dvůr zapsán Rackovi z Vyškova, který jej r. 1454 postoupil zpět ke hradu Zvíkovu, s nímž přešel r. 1473 do majetku Bohuslav ze Švamberka. V r. 1577 prodal Kryštof ze Švamberka dvůr Cerhonice s příslušenstvím a čtyřmi osadami Jindřichovi a Alšovi, bratřím Dejmkům ze Stříteže. V kupní smlouvě z tohoto roku je poprvé jmenována zdejší tvrz, která je charakterizována jako "sídlo zemanské od kamene dobře vystavěné totiž nahoře síně, světnice, několik komor a pod touto světnicí velká maštal". Třetímu synu Alše Dejmka Mikulášovi byly Cerhonice po bělohorské bitvě konfiskovány. Majetku se zmocnil generál Marradas a po dobu sedmi let z něj bral s císařským souhlasem výnosy pro vydržování svého pluku. V r. 1628 koupila Cerhonice Anna Zuzana Příchovská, rozená z Písnice, ale již příští rok (1629) je prodala Vilému Černínu z Chudenic, když se před tím musela vyrovnat s Marradasem. Po Vilémově smrti r. 1633 převzala zadlužený statek vdova Elza Černínová, rozená z Mitrovic. Její syn Jiří Václav Černín nemohl nakonec statek udržet a r. 1650 prodal cerhonickou tvrz z příslušenstvím Lidmile Kalenicové, rozené Dejmové ze Stříteže, která jej koupila pro svou vnučku Lidmilu Veroniku Kaleničku. Ta ho potom v r. 1688 se svým manželem Jiřím Františkem Doudlebským z Doudleb současně s mirotickým statkem prodala premonstrátskému klášteru v Drkolné (Schlägl v Horních Rakousích). Premostráti zde vzápětí postavili rozměrné jednopatrové zámecké křídlo, které jim se statkem patřilo ještě koncem 19. stol. Do roku 1919 byl cerhonický velkostatek v majetku premonstrátského kláštera ve Schläglu v Horních Rakousích. V r. 1919 jej koupil Bohumil Linhart. Nálet - ve městě Mirotice dne 29. dubna 1945 pobýval německý vojenský kontingent. Kolona stála ve dvou řadách na náměstí i v přilehlých ulicích. Část kontingentu se nacházela i v Cerhonicích. Součástí německého kontingentu byla motorizovaná jednotka německé armády s dvěma čtyřhlavňovými protiletadlovými děly. Kolem 9,30 hodiny se nad Miroticemi objevili američtí hloubkaři a Němci zahájili palbu jako první. Hloubkaři palbu opětovali a začali německé pozice bombardovat.Několik pum zasáhlo téhož dne i Cerhonice. Byla zničena kovárna, hospoda a několik dalších objektů včetně kapličky sv. Jana Nepomuckého ve středu návsi. Při tomto bombardování zahynulo 8 cerhonických občanů. Nálet se dotkl i Obory, kde vyhořely 2 domy.Za protektorátu byla na cerhonický statek uvalena "vnucená správa". Zámek Cerhonice byl zabrán útvary SS, čímž utrpěl místní velkostatkářský archiv. Nedaleko lokality Pařezí bylo vybudováno německé radarové středisko, které Němci při ústupu zničili.



KARLOV
Barokní zámek, ve vzdálenosti 1,5 km jižně od Smetanovy Lhoty v líšťanském polesí dal majitel čimelického panství hrabě Karel Bohumil Bissingen postavit kolem poloviny 18. století lovecký zámek. Později zámek přešel do majetku Vratislavů a od roku 1842 do roku 1948 orlických Schwarzenberků. Je to jednopatrová budova, sestávající ze střední válcové části oválného půdorysu se sálem, k níž ze stran přiléhají dvě kratší křídla. Zámek a hospodářský dvůr jsou památkově chráněné objekty.