Tam pod Kletí

START : 7.4.2007 - Křemže (parking) - po silnici do Mříče - Holubov - Holubovské Hadce - Dívčí Kámen - Třísov - Plešovice - Zlatá Koruna - autostopem zpět do Křemže (parking) : CÍL
Křemže - První písemná zmínka o Křemži je z roku 1263, kdy patříla Dubenským z Chlumu. V roce 1318 se páni Dubenští rozdělili na dvě větve: chlumskou a křemežskou a Smil postavil na místě bývalé tvrze v Křemži hrad a jeho potomci se psali "Smilové z Křemže". Poslední z nich Jan Smil byl zajat Oldřichem z Rožmberka, roku 1447 popraven, když předtím Křemži na Janu Smilovi Oldřich vymámil. V roce 1451 prodal Oldřich z Rožmberka Křemži bratrům Přibíkovi a Oldřichovi z Chlumu a v roce 1547 přešla do majetku rodu Častolárů z Dlouhé Vsi. Roku 1678 připadla Zlatokorunskému klášteru a po jeho zrušení roku 1785 k panství Český Krumlov - rodu Schwarzenberků. V roce 1863 byla Křemže povýšena na město a užívala znaku pánů Dubenských z Chlumu - střelu (znak Jana Smila). V roce 1840 vyhořela část Křemže (15 domů na náměstí).
Kostel v Křemži se připomíná již ve 13. století. K nejstarší části kostela, gotickému presbytáři z doby Smilů, byla za Častorálů r. 1557 přistavěna chrámová loď, která byla r. 1887 stržena a nahrazena větší pseudogotickou přístavbou.
Mříč - Zajímavostí je jistě i rozestavěná úzkorozchodná dráha k dolům na niklovou a zinkovou rudu Perk mezi Brlohem a Chlumečkem. Tuto dráhu začali v roce 1944 stavět nuceně nasazení učitelé a úředníci, a tak se jí říkávalo Kantorská dráha. V roce 1945 byla zastavena stavba, v roce 1947 pak byl svršek úzkorozchodky zlikvidován a dochoval se pouze místy patrný násep.
Nedaleko Holubova se nachází železniční most z roku 1892. Konstrukce mostu je technickou památkou a je poslední v síti Českých drah.
V Holubově se nachází bývalá železářská huť z roku 1841. Zde odbočíme na žlutou značku a nakročíme směrem na Třísov.
Budeme procházet přírodní rezervací "Holubovské hadce".
Cesta nás stále povede kolem Křemžského potoka, kde narazíme na Třísovský Hamr.
Dívčí Kámen - V obvodu dnešní hradní zříceniny se rozkládalo výšinné sídliště, osídlené v několika pravěkých obdobích. Centrum sídliště bylo zničeno při budování hradu, zachovaly se pouze zbytky na severním a severovýchodním svahu. Na rozhraní starší a střední doby bronzové zde vznikla opevněná osada, chráněná na přístupnějších stranách valem. Gotický hrad Dívčí Kámen byl vybudován ve dvou stavebních etapách. Mezi léty 1350 - 1360 vzniklo obytné jádro s dvoupatrovým západním palácem a ohradní zdi. Východní palác, třetí patro západního paláce s kaplí a kamenná hradba podhradí byly postaveny před rokem 1383. V první polovině 15. století bylo podhradí prodlouženo na severní straně až k východní palácové věži a opevněno dvěma hranolovými baštami. Hrad sestával ze tří částí - z vlastního obytného hradu, z horního předhradí a později vybudovaného podhradí, latránu, na jižní straně. Dívčí Kámen byl typickým příkladem gotické hradní architektury doby císaře Karla IV. Obytné jádro hradu tvořily dva třípatrové paláce, které svíraly na užších stranách pravidelné vnitřní nádvoří. V přízemí a dvou patrech obou paláců byly vždy tři místnosti s dřevěnými stropy a s okny do nádvoří. Ve třetím patře západního paláce se nacházel jediný sál s okny i ve vnější stěně a s obloukem v severní části, otvírajícím se do arkýřové kaple. Cesta do hradu vedla skrze tři hradební brány. V současné době patří Dívčí Kámen svou délkou asi 210 m a šířkou 45 m k největším hradním zříceninám v Čechách. Zachovaly se zde části zdiva horního a dolního hradu a části hradebního opevnění.
Ze zříceniny odbočíme na červenou, mineme keltské oppidium a přes obec Třísov dorazíme do Plešovic. Zde objevíme typickou architekturu Blat.
Klášter Zlatá Koruna - založil roku 1263 Přemysl Otakar II.k posílení moci na jihu Čech. Díky četným obdarováním a kolonizačnímu úsilí mnichů rozrostly se statky kláštera v průběhu 14. stol. do ohromných rozměrů a zasahovaly až za Zlatou stezku na Volarsku.Klášter patřil k největším držitelům půdy a bohaté příjmy z desítek dvorů a vesnic dovolovaly mnichům okázalou výstavbu klášterního chrámu a celého konventu. Bohatství způsobilo že se pro klášter začalo používat názvu Zlatá koruna. V roce 1420byl řádový dům dobyt husity a jeho statků se pod zaminkou ochrany zmocnili Rožmberkové. Klášter tak ztratil hospodářskou základnu a jeho význam na dlouhou dobu značně poklesl. Rožmberkové s ním nakládali jako s vlastním majetkem a Petr Vok z Rožmberka jej spolu s českokrumlovským prodal císaři Rudolfu II. Na začátku 17. století klášter znovu ožil stavebním ruchem, ale naděje na zlepšení celkového stavu byla jen přechodná. Po Bílé Hoře se Zlatá Koruna dostala do majetku Eggenberků a od roku 1719 patřila Schwarzenberkům. Až v průběhu 18. století se postavení kláštera znovu upevnilo a za Bohumíra Bulanského došlo k radikálním stavebním úpravám celého konventu. Roku 1785 zlatokorunský klášter jako neužitečný z rozkazu císaře Josefa II. Roku 1878 získali zrušený klášter znovu Schwarzenberkové a v objektu byla zřízena lesnická škola později vojenské bělidlo. Od roku 1801 se v něm vyráběli bavlněné látky a sukna, pak zde byla zřízena slévárna a továrna na výrobu stojů. Když v roce 1908 výroba zanikla, přikročilo se k menším opravám, které trvaly s přestávkami až do počátku padesátých let. Komunistická éra nepřála církevním památkám a klášter chátral až do konce sedmdesátých let devatenáctého století. V roce 1995 byl zlatokorunský klášter prohlášen národní kulturní památkou a v současnosti je ve správě Státního památkového úřadu v Českých Budějovicích pod jehož patronací probíhají aktuální rekonstrukční práce i nové interiérové instalace tak, aby byl důstojným způsobem ctěn odkaz cisterciáckých mnichů i stavitelů řádového domu ve Zlaté Koruně.